Bursa

Bursa je velké miliónové město v severozápadní části Anatolie, relativně blízko Istanbulu. V Burse bylo první hlavní město Osmanské říše, jsou zde pochováni první sultáni.

Hlavním důvodem, proč jsem navštívil Bursu, byla touha poznat co nejprůměrnější turecké město. Je teda pravda, že jsme také chtěli do hor na Uludağ, ale sázka na průměrnost se vyplatila. Bursa je ještě relativně blízko Istanbulu, aby tady bylo všechno v pořádku a naprosto po evropském způsob, ale už je kousek víc na východě, aby to nebyla taková echt Evropa, jako je ještě Istanbul.

Bursa leží v širokém údolí mezi horami, docela daleko od moře. Z hor stékají prudké bystřiny, díky nimž je město docela zelené a milé. Město celé velké údolí vyplňuje od úpatí k úpatí. Většina domů je klasická dvou- nebo třípatrová turecká zástavba, prostě činžáky s ulicemi. Jenom v historickém centru Hisar a kousek kolem jsou domy menší a starší.

Doprava v Burse

Autobusové nádraží (otogar) je v Burse relativně velmi daleko od centra, na severním okraji nížiny. Přitom historické jádro je na jižním okraji nížiny. Z otogaru jede do centra autobus číslo 38. Nejrušnější část Bursy se jmenuje Heykel. Takže na Heykelu je dobré z autobusu vystoupit. Městské autobusy v Burse mají jednu obrovskou zvláštnost, a totiž že jezdí dokola. Například na Heykelu neexistuje žádná zastávka v protějším směru, protože v protějším směru ta linka prostě nejede. Takže kdo jede městským autobusem z Otogaru do centra a chystá se vystoupit na konečné, tak má smůlu, protože konečná je opět na otogaru. Je potřeba uhodnout, kde už je centrum, a tam vystoupit. Jmenuje se to tam Heykel.

Cena dopravy:

lístek na autobus nepřestupný 2 TL
dolmuş na teleferic (lanovka do hor) 3 TL jedna jízda
lanovka na pohoří Uludağ 15 TL zpáteční

Zajímavá místa

Historické centrum s hradbami se jmenuje Hisar, ale překvapivě v něm není vůbec nic zajímavého, jenom malé domy, jinak tam chcípnul pes. Za vidění stojí jenom okolní hradby, brána a samozřejmě hodinová věž. Kolem věže je park, do kterého se chodí na vyhlídku. Z vyhlídky je konečně patrné, kde těch 1,8 miliónů lidí bydlí. Všude kolem. V parku taky stojí mauzoleum Osmana Gaziho, prvního tureckého sultána. Někteří turisté z Bursy poznají jen toto místo, neboť je sem cestovky vozí na výlet jenom na tu vyhlídku (a pak ještě možná k zelené mešitě).

Čtvrť Heykel, moderní oblast kousek na východ od Hisaru, je živější než Hisar a představuje skutečné centrum města Bursa. Heykel je kromě mešit zajímavý výskytem starých obchodních dvorů, které se nazývají hány. Takže třeba Koza Hani nebo Emir Bey Hani. Hány vypadají skoro jako karavanseraje, ale jsou větší. Uprostřed mají dvůr a kolem budovy, v patře s podloubím, do kterého se dá jít. Na dvoře obvykle rostou hezké kytky, nebo tam jsou židličky restaurací. Hány byly v minulosti používány jako tržiště a burza hedvábí. Bursa se výrobou hedvábí proslavila. Ještě dnes jsou v hánech v podloubích na prodej velké balíky hedvbábí, ale čert ví, jestli je tady koupě výhodná (skoro bych si tipnul, že ne, ale nevím).

Kolem hánů se v přilehlých uličkách až po Heykel nachází tržiště. Nejvýznamnější tržní ulice je Uzun Çarşi, kterou dokonce celou zastřešili, aby se jim tam v ní lépe obchodovalo. Uzun Çarşi je dobrá i na procházku, protože se z ní dá vejít do všech Hánů. Dál nad tržištěm je hezký a živý park Koza Parki, který přiléhá k nejrušnější ulici Atatürk caddesi. Na Atatürk caddesi staví všechny místní autobusy a kousek dál i dolmuşe na všechna možná místa v Burse a okolí.

V Burse jsou zajímavé dvě mešity. Jednak největší stará mešita Ulu Camii. Její návštěvu doporučuju hlavně kvůli krásné kaligrafické výzdobě. Napočítal jsem tu přes deset různých kaligrafických stylů, ale určitě jich bude víc. Uprostřed mešity je také hezká fontánka. Ulu Camii stojí u Koza Parki, v centru (tedy v Heykelu). Naopak druhá významná mešita, Yeşil Camii, tedy zelená mešita, stojí notný kus cesty od centra Bursy na východ. Musí se i překročit bystřina (může se po zajímavém mostě Irgandi). Yeşil Camii je zajímavá svou výbavou ze zelených a modrých dlaždic. Já jsem na této mešitě nejvíc ocenil útulnost. Vevnitř jsem nefotil, ale je to tam prostě takové milé. Zvenku tolik zajímavá není, má šest výklenků (jakoby kaplí), postavená po roce 1414. Nedaleko Yeşil Camii je hrobka Yeşil Türbe, do které se dá dostat a prohlédnout si sarkofágy nejstarších sultánů. Zajímavé to je hlavně asi pro Turky, mně to moc neoslovilo. Kolem Yeşil Cammii a Türbe je hodně turistických restaurací, asi sem cestovky vozí na jídlo vopižury. Kousek dál jsem si koupil flétnu "ney" u celkem solidně vypadajícího výrobce v domě nadepsaném jako "Ney house".

Nejzajímavější vesnice v okolí Bursy je Cumalikizik. Půldení i delší výlet se dá podniknout do hor na Uludağ.

Ubytování v Burse

Ubytování je v Burse soustředěno do čtvrti nad Heykelem, tedy přesněji mezi Heykelem a Hisarem, v okolí ulice Maskem caddesi. Zajímavé je, že jinde hotely ani jiné ubytování v Burse není, prostě jsou tu všechny hotely na jednom fleku v asi pěti ulicích. Vyzkoušel jsem dva pravděpodobně nejlevnější penziony, mimo sezónu stál dvoulůžkáč 40 TL na noc, byly to hotely Uğul a Günes. V penzionu Günes jsme potkali "učitele Ahmeda". Teacher Ahmed má email joerdem@gmail.com. Je to starší pán, ředitel lycea, který nemá rodinu, a tak má čas povídat si s turisty a ukazovat jim Bursu. Je zajímavé si s ním povídat (umí dobře anglicky a německy), ale třetí den už to trochu leze na nervy. Dobře se orientuje ve zdejších kulturních událostech, takže nás navigoval na dervišské tance, do čajoven, kde se zpívalo, a ke zdejšímu výrobci nástrojů. Zpěváci se obvykle v jedné čajovně u tržiště sházejí po šesté, dalo by se to najít podle zvuku saazů a bubnů. V čajovně se platí pouze za čaj. Dervišské tance se odehrávají v rekonstruovaném objektu Karabaş Veli na ulici 5. Çardak Sokak. Je dost těžké to najít, protože uličky jsou křivolaké. Tancuje se obvykle od osmi večer. Diváci - muži sedí dole, ženy nahoře. Tancují muži, prý pokaždé jiní. Dervišský tanec spočívá v dlouhém točení se dokola, přičemž se točí víc lidí najednou a různě při tom pomalu mění rozestavění.

V Burse je nejhezčí obyčejný život, proto památky popisuju jenom zběžně. Procházka v ulicích a pozorování obchůdků je samo o sobě dobrou zábavou. V Burse se stejně jako ve většině Turecka obchody jednoho druhu soustředí do jedné čtvrti nebo ulice. V Burse obzvlášť doporučuju prodejce nožů, prodávají celkem solidní nože z místní výroby.

Doprava do Bursy

Do Bursy se dá dostat z Istanbulu autobusem. V Istanbulu autobus vyjíždí z Istanbulu z centrálního otogaru, dlouho stojí ve druhém otogaru v asijské části Istanbulu (Harem) a lístek stojí 17 TL (přes agenturu 20 TL), tedy asi dvě stovky. Autobus je příjemný a část své trasy absolvuje trajektem. Dohromady to trvá asi 4 hodiny. Končí na autobusovém nádraží na severním okraji Bursy. Pravidelné spoje jezdí také do Izmiru (asi 6 hodin cesty) a do Ankary.

V květnu roku 2010 vypukla v Burse veliká sláva, protože místní klub Bursa Sport vyhrál tureckou fotbalovou ligu. Z Bursy údajně pochází jídlo iskender kebab, protože Iskender je název restaurace, ze které pochází.