Sultanahmet v Istanbulu

Sultanahmet je něco jako ekvivalent pražského Starého města a Hradčan dohromady. Nachází se na špičce poloostrova centrálního Istanbulu. Z jedné strany poloostrov oblévá Marmanské moře, špička míří do průlivu Bospor a ze severu ho ohraničuje zátoka Zlatý roh.

V oblasti Sultanahmetu jsou pozoruhodné zejména stavby:

Modrá mešita
Agia Sofia (dnes muzeum)
Obelisky a sloupy v oblasti bývalého stadionu.
palác Topkapi
Yerebatanská cisterna

Kromě nejprofláknutějších staveb je Sultanahmet zajímavý svými uličkami a občasnými archeologickými vykopávkami. V ulicích směrem k Marmanskému moři (tedy na jih) se koncentruje největší nabídka ubytování pro individuální turisty. Velkou část sultanahmetu (směrem do centra na západ) zabírají staré hrobky, porůznu obestavěné domy a obchůdky. A za nimi už se objevují ulice s obchodníky, plynule navazující na Velký bazar. Dá se to v pohodě všechno obejít pěšky.

Historicky jde o jedno z nejvýznamnějších míst na světě. Až do 19. století vládl turecký sultán právě z paláce Topkapi nacházejícího se na úplné špičce poloostrova (a tedy i Sultanahmetu). Název Sultanahmet pochází od sultána Ahmeta, který (tuším) dal postavit modrou mešitu a v okolí nechal udělat hodně dobré práce.

Do Sultanahmetu míří téměř všichni turisté, kteří Istanbul navštěvují. V sezóně tu tedy umí být hodně husto. To ale není důvod Sultanahmet vynechat.

Doprava na Sultanahmet

Z letiště sednout na metro (červená linka) a jet na stanici Zeytinburnu. Tam přesednout přes složitý systém turniketů na černou linku (tramvaj zvaná metro). Jede to pak přímo na stanici Sultanahmet. Tramvaj pak pokračuje do přístavu a nádraží Eminönü a dál přes Zlatý roh do Beyoğlu.

Z autobusového nádraží (Otogar) se dá na Sultanahmet dostat opět metrem a tramvají. Hlavní autobusové nádraží se nachází (stejně jako letiště) na červené lince. Dá se tedy také jet přes Zeytinburnu, ale to je zajížďka. Lepší je jet na stanici Aksaray, tam vystoupit a přejít asi 100 metrů na stanici černé tramvaje Yusufpaşa.

Další podrobnosti mám na stránce Doprava v Istanbulu.

Modrá mešita

Modrá mešita stále slouží jako mešita. Tím pádem je do ní vstup zdarma. Byla postavena někdy v 16. století nedaleko Agia Sophia, se kterou se docela malebně doplňuje. Modrá mešita je menší než Agia Sophia, ale není to moc poznat. Modrá mešita má šest minaretů, což je docela hodně. Normálně mají významné mešity minarety maximálně čtyři, jenom v Mekce a Medíně smějí mít více. Modrá mešita je tedy tak trochu rouhavá.

Mešita stojí v příjemném rozlehlém parku vedle bývalého závodiště. Nádvoříčko je volně přístupné bez omezení. Vchod pro turisty dovnitř do mešity je zezadu. V podloubí na koberečku je nutné se zout. Prostor hlavní mešity je celkem příjemný, trošku magický. Ze stropu visí mohutné lustry. Zdi a sloupy mešity jsou zevnitř vymalovány modrými, zlatými a hnědými ornamenty a výplně skel jsou také do modra. Obložení sloupů je z alabastru, občas jsou kolem zdí kachlíky. Zadní asi třetina mešity je vyhrazena turistům. Dalo by se projít i dopředu, ale turisté chápou, že pokud nejsou věřící a nechtějí se modlit, tak dopředu chodit nemají.

U východního východu z mešity je v zaskleném pultu vystaven model mešity v Medině. Je vyroben z ryzího stříbra a zlata. Istanbulu ho věnoval saudský král. Model mě zaujal, ale co jsem viděl, tak ho ostatní turisté míjejí skoro bez povšimnutí.

Modrá mešita je otevřená třikrát denně 8.30 až 11.45, 13.00 až 15.15 a 16.15 až 17.15(resp. dvakrát denně je přestávka). Je tedy potřeba si to trošku naplánovat, nebo počkat. V pátek je přestávka od 11 do 13.30.

Agia Sophia

Původně křesťanský chrám postavený už v šestém století dnes slouží jako muzeum. Historii má dlouho a pohnutou a je to právě historie této stavby, která ji činí jednou z nejzajímavějších staveb nejenom v Turecku, ale možná i na světě. Původně byla Agia Sophia katedrální chrám řecké ortodoxní církve -- po většinu historie byla Konstantinopol převážně řeckým městem. V době latinského království (po dobytí Křižáky) v letech 1204 až 1261 se v kostele soužilo podle římskokatolického ritu. Po dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453 se křesťanský chrám změnil na mešitu, které byly dostavěny čtyři minarety. V roce 1935, za vlády Atatürka, byla stavba po rekonstrukci otevřena jako sekulární (nenáboženské) muzeum turecké republiky. Mnoho ikon a mozaik z křesťanského období se dodnes zachovalo, protože byli Turky pouze překryty nebo přemalovány.

Název má mnoho variant. Do latinky se Agia Sophia přepisuje nejčastěji jako Hagia Sophia nebo Aja Sofia, což vychází z řecké výslovnosti jména Ἁγία Σοφία. Turecky se název píše Ayasofya (ajasofja). Název se nejčastěji vysvětluje jako svatá moudrost nebo Boží moudrost, podle mě jde ale o nějakou symboliku s Duchem svatým (na obrázcích svaté trojice je to ten divný metafyzický obláček vedle syna a otce).

Návštěvníka hned z venku upoutá mohutnost a masivnost stavby, zejména zdí a opěrných prvků. Architektura vychází ze stavitelství vrcholné římské říše, které přešlo do architektury označené jako byzantská. Katedrála byla dokončena r. 537 a několikrát přestavována po zemětřeseních. Zejména přibývaly vnější opěrné prvky. Ve své době (přes tisíc let) se stavba pyšnila největší kopulí na světě širokou 32 metrů. Střecha kupole je dnes pokryta olověným plechem.

Při prohlídce doporučuji věnovat pozornost jednak celkové kompozici stavby (je např. zajímavé sledovat, jak se rozkládá váha kolem oken) a mozaikovým ikonám. Je velmi zajímavé v duchu porovnávat stavbu Agia Sofie s opodál stojící modrou mešitou postavenou mnohem později v 16. století.

Hagia Sophia je otevřená každý den kromě pondělí od 9 do 16 odpoledne. Vstupné během mé poslední návštěvy stálo 10 TL (asi 100 Kč).

Závodiště

Někdejší římské a byzantské závodiště, aneb stadion, je dnes prostě jedním z náměstí. Místo drah pro závodní vozy jsou normálně vedlejší silnice a okolí obracecích sloupů je pokryto jednoduchým parčíkem.

Na závodišti jsou zajímavé dva obracecí sloupy: jsou to obelisky dovezené kdysi pradávno z Egypta. Uprostřed závodiště pak stojí centrální sloup znázorňující propletené hady. Hadi jako kdyby sledovali závody konňských spřežení a přitom se do sebe spirálovitě zatočili. Sloup je už dlouho poškozený a nekompletní.

Na závodiště se samozřejmě neplatí žádné vstupné, protože je to prostě náměstí. Velmi blízko je vstup do parku Modré mešity a je odsud blízko všude. Proto se sloupy a náměstí stává častým výchozím bodem turistických prohlídek Sultanahmetu.

Já osobně mám na tohle místo sentimentální vzpomínku. Během naší první cesty do Turecka jsme se při přestupu z letadla na letadlo rozhodli mrknout do středu Istanbulu aspoň na hodinu. Vystoupili jsme z tramvaje právě tady a poprvé rozdýchávali tureckou atmosféru mírného orientu. Vtom z modré mešity spustil zpěv muezína. Slyšeli jsme to tehdy prvně. Atmosféru padajícího večera s pomalu rozsvěcovanými světly mešit jsme si v tu chvíli moc užili. Od té doby jsem tady byl mockrát, ale vždycky si na ten první večer vzpomenu.