Van

Van. Dnes kurdské město na březích jezera Van.

Vanská skála

Má zvláštní památku - Vanskou skálu ležící asi 6 km západně od středu města. Vanská skála obsahuje hrad, různé staré polorozbořené stavby, tuctovou mešitu a trávníky. Hlavně jsou ze skály ale fantastické výhledy, takže se Vanské skále vyplatí věnovat půlden času. Pod skalou je park, políčka v lese, pramen a obrovská prázdná plocha, na které se dříve rozprostíralo staré město. Do areálu Vanské skály se platí vstupné, pokud se přijde oficiálním vchodem. Já oficiální vchod nenašel, tak jsem nic neplatil (přišel jsem kolem hřbitůvku na severní straně). Na severním úbočí je několik kamenů s klínovým písmem. Vanská skála byla významným střediskem starověké říše Urartu. K Vanské skále se dá dostat dolmuší, stačí se ptát na "kale", což znamená hrad. Lístek stojí 1 TL. Pěšky je to z centra otrava.

Van má pohnutou historii - během první světové války byli arménští obyvatelé vyhnáni. Van je arménské slovo znamenající město. Dnes ve Vanu žádní Arméni nežijí, jsou tu jenom Kurdové. V prostoru bývalého starého města pod Vanskou skalou roste dnes tráva a byliny. Lidé, kteří Van obnovovali, postavili město o dva kilometry jinde, dál od jezera.

Centrum Vanu

Střed moderního Vanu kolem hlavního kruháku se zdá být typickým tureckým/kurdským městem. Centru se tu říká čarši a tvoří jej náměstíčko se zastávkami dolmušů, mnoho restaurací a obchodů, socha Atatürka a nějaké úřady. Van je město relativně velké, přejít ho z jednoho konce na druhý by zabralo pár hodin, proto se vyplácí používat dolmuš. Většina levných hotelů se nachází jižně od Čarši kolem křižovatky ulic Kazım Karabekir Caddesi a Milli Egemenlik Caddesi. Ubytování se dá uhádat na 40 TL na dvoupokoják a noc, většinou s wifi a teplou vodou na pokoji.

Hlavní stanice minibusů je severně od hlavního náměstí zapadlé v jedné z uliček, poblíž Ruského bazaru. Jedete-li do Vanu autem nebo busem, nenechte se zmást velkým kruhákem na hlavní silnici protínající Van od severu k jihu. To není to hlavní náměstí (čarši).

Van je plný zajímavých zákoutí, zvláštních mešit, stavenišť a opuštěných zahrad. Nejvíce mě zaujala zahrádka archeologického muzea s kameny popsanými klínopisem (dovnitř jsem nešel). Město je to nové a moderní, ale má v sobě už kus patiny. Nevím ale, jak to tady bude vypadat po říjnovém zemětřesení 2011, snad se to tolik nezmění.

Ve Vanu je letiště s pravidelnými každodenními linkami do Ankary a Istanbulu, plus nějaké řidší linky do jiných tureckých měst. Mezinárodní kód letiště je VAN, což se dobře pamatuje. Na letiště jezdí minibusy nebo dolmuše stavící v ulici Kazım Karabekir, kousek od hotelové oblasti. Cesta netrvá ani deset minut.

Ve Vanu jsem se pohyboval v době nejprudších kurdských demonstrací na jaře 2011, kdy Kurdové protestovali proti soudnímu zamítnutí kandidatury nějakých svých politiků do parlamentu. Ačkoli turecká policie notně provokovala a snažila se o eskalaci, byl v celém městě normální klid. Turista se evidentně nemusí obávat ničeho špatného. Lidé jsou milí, ale neotravují. Pouze jsem občas dostával radu, abych se držel na hlavních a osvětlených ulicích, což je ale dobrá obecná rada na celé téhle naší planetě.

Vanské jezero

Západně od města Van je za Vanskou skálou veliké jezero se stejným jménem: Van. Vanské jezero je bezodtokové a slané, či spíše brakické. Voda jezera obsahuje velké množství hydrogenuhličitanu sodného, což dává jezeru značně alkalický charakter. Na nějakých fotkách jsem viděl, jak lidé v jezeře perou prádlo, protože jezerní voda je vlastně mydlinková. Vanské jezero je největší turecké jezero. Přes jezero jezdí pravidelná lodní linka do Tatvanu. Na ostrově v jezeře je jakýsi opuštěný křesťanský klášter, často vyhledávaný turisty (kdybych býval měl čas, zajedu si k němu). Nadmořská výška hladiny jezera je 1646 metrů, takže docela vysoko.

Vanská kočka

Vanská kočka je zvláštní rasa kočky. Má každé oko jiné barvy (pravé modré, levé zelené) a umí prý plavat. Je nejčastěji bílá. Kočky žijící běžně ve městě do této rasy nepatří (jsou to normální kočky), ale občas tu někdo prý vanskou chová. Normálně ji ovšem potkat nelze (nebo aspoň se mi to za tři dny nepovedlo, i když jsem s foťákem honil každou micku, co se kde za plotem mihla). Vanská kočka patří mezi symboly města a jako taková se vyskytuje v propagačních materiálech Vanu, na plakátech, sochách a grafikách. Van je tedy velice sympatické město.

Vanská kočka, vpravo, vyfocená náhodou v dalekém Karsu.