Antakya

Město Antakya = Hatay

Antakya je název největšího města turecké provincie Hatay. Samotní obyvatelé Antakye zaměňují názvy Antakya a Hatay s takovou samozřejmostí, že jsou schopni prohlásit, že pocházejí z města Hatay, i když oficiální název města je Antakya. A aby zmatkům nebyl konec, ve starověku se toto město jmenovalo Antiochie a Hatay je novodobý konstrukt z Chetitštiny. Pokud jste četli třeba Nový zákon nebo nějakou historii tohoto kusu světa, tak jste na Antiochii určitě narazili. Bylo to například významné středisko prvních křesťanů (působil tu svatý Petr), ale i bez křesťanů by Antiochie byla velmi důležitým místem. Občas se přela s Damaškem o právo být považována za hlavní město provincie Sýrie. Turecká provincie Hatay totiž leží u Syrských hranic, u moře, už za horami, takže má geograficky blíže do Sýrie než do Turecka.

Jinak ovšem Antakya do Turecka velmi patří. Žije tu dost Turků, asi polovina. Druhá polovina jsou Arabové (umějící zpravidla perfektně turecky), kteří se často označují za Syřany ("Suriam"). Není žádný problém najít mnoho obchodů s nápisy v arabštině, takže je znát, že arabsky se tu také hodně mluví. Ve zdejším jídle už se prosazují arabské zvyky a i lidé jsou takoví trochu více uvolněnější a relaxovaní než ve zbytku Turecka (a to už je co říct). Aspoň mi to přišlo.

Provincie Hatay je takový ten nejjižnější turecký ocásek mezi Středozemním mořem a Sýrií. Do roku 1939 to byla turecká proviucie, roku 1939 Tureckem násilně anektovaná. Tuto anexi Sýrie nikdy neuznala a považuje nadále Hatay za svoje území, podobně jako například celý Libanon. I přes tuto nesrovnalost je v provincii naprostý klid. Třebaže Sýrie neuznala ztrátu Hataye de jure, je se součastým stavem de facto smířená. Roku 2012 během syrské občanské války tu byl na hranicích Turecka  a Sýrie drobný neklid, zejména kvůli velkému mhožství syrských uprchlíků mířících prívě do Hataye, ale nic estra divokého.

Co v Antakyi

Já jsem sem jel jen tak. Hodně Turků mi předtím říkalo, že je to tu hezké. Musím jim dát za pravdu. Podél pomalu tekoucí řeky (Orontes?) se dají dělat hezké denní i noční procházky mezi nasvícenými mosty.Zažil jsem tu i pár náhodných koncertů pod širým nebem na náměstíčku mezi úřadem a muzeem. Jást jsem chodil na pravý břeh řeky do nového města. Asi nejvíc mě v Antakyi oslovily městské parky. Už je to tu hodně na jihu, takže kam se nalyje voda, tam vyroste něco úžasného. Zdejší obyvatelé parky hojně využívají k rekreaci, takže jsem pozoroval ruch a s několika lidmi si i příjemně popovídal (sice fráze o tom, jak se máme dobře, ale co taky).

Památky Antakye

Navštívil jsem místní archeologické muzeum a rozhodně to musím všem doporučit. Alespoň tedy těm, kteří zatím nikde neviděli vrcholné kousky mozaikového umění z římského období. Je k nevíře, jaké jemné emoce se dají vyjádřit skládáním kamínků do obrazů.

Staré město je v Antakyi příjemně spletité. Kromě starých domů a obchodnických podloubí je tu pár malých mešit, z nichž nejzajímavější má netypický nízký minaret. Nádvočří mešit je obvykle volně přístupné a poskytuje hezké místo k odpočinku a doplnění zásob vody.

Za největší zajímavost Antakye je považován prastarý kostel svatého Petra postavený relativně daleko od centra, na úbočí hor. Pěšky to tam trvá asi hodinku a cesta není nic moc, takže je lepší vzít si laciného taxíka nebo vychytat MHD. K památce vedou hnědé dopravní šipky. Já jsem ke kostelíku naneštěstí dorazil pozdě, když už byl zavřený. Okolní skály poskytují zajímavou procházku, je tam i vytesaná obrovská socha, která pravděpodobně zpodobňuje Pannu Marii. Cestou jsem musel odhánět chlapce, kteří mi chtěli ukazovat cestu a pak za to zaplatit. Napadá mě, že to je možná známka arabského vlivu.

Doprava do Antakye

Do Antakye jezdí docela dost dálkových autobusů. Nejbližší velká turecká města jsou Addana a Iskenderum na západě a Gaziantep na východě. Těmito směry jezdí asi 12 autobusů denně. Já jsem přijel nočním autobusem až z Antalye (45 TL). Autobusové nádraží mající podobu velkého parkoviště leží kousek severně od starého města. O kousek dál na sever stojí i mikrobusy a taxíky. Docela dost řidičů, když viděli turistu, hulákavše nabízeli svezení do syrského Aleppa. (Asi tam míří hodně turistů, proč by taky jinak jeli do Antakye?)

Ubytování

Většina nejlevnějšího ubytování (kolem 15 TL za osobu) se nachází porůznu kolem autobusového nádraží. Dražší hotely s vyšší úrovní a cenami stojí opodál v několika uličkách rovnoběžných s hlavní třídou spojující autobusák s centrem. Nakonec jsem sehnal pokojík za 15 TL na noc s wifi v malém hotýlku u řeky, takže jsem tu zůstal pár dnů na odpočinku mezi cestami po Tureckém vnitrozemí.