Princovy ostrovy

Princovy ostrovy jsou souostroví v Marmarském moři nedaleko Istanbulu. Jsou oblíbenou rekreační oblastí. Bydlí na nich a jezdí na ně zejména Turci. Díky blízkosti Istanbulu (hodinka cesty lodí), klidu bez aut a hezké přírodě můžu Princovy ostrovy k návštěvě vřele doporučit zejména těm, kdo tráví pár dnů v Istanbulu a chtějí se "vyvenčit".

Princovy ostrovy jsou čtyři velké a pět malých. Větší ostrovy podle vzdálenosti od Istanbulu (takže od západu k východu):

  • Kınalıada
  • Burgazdası
  • Heybeliada
  • Büyükada

Ostrovy leží od Istanbulu jihovýchodně. Od centra je nejbližší ostrov asi 11 km a nejvzdálenější asi 20 km. Asijská pevnina s istanbulskou čtvrtí Maltepe je ještě blíže; přibližně 5 km přes vodu.

Turci říkají Princovým ostrovům Adalar, což znamená prostě "ostrovy". Název Princovy ostrovy je odvozen od faktu, že sem jak Byzantinci, tak později i Ottomani posílali do exilu (či spíše do vězení) mladší konkurenční prince svých vládnoucích dynastií.

Nejzajímavější mi na ostrovech přišlo to, že tu nejsou skoro žádná auta. Prý jsou na ostrovech zakázána. Ale i kdyby nebyla, je to logické: lidé nemají důvod auto na ostrově vlastnit, protože by s ním pořádně nikam nedojeli. Trajekty na ostrovy pravidelně nejezdí a i tak by nedávalo smysl tu auto mít. Těch pár aut, která jsme viděli, byla většinou záchranka, popeláři a podobně. Naopak je tu hodně kol, elektrokol a kočárů tažených koňmi. Ty kočáry jsou hlavně pro turisty, ale i místní rádi zapřáhnou, když už něco někam vezou.

Doprava na ostrovy

Zastávková loď patřící do systému MHD, která staví na všech ostrovech, dojede na nejvzdálenější ostrov za hodinu a 25 minut (9 spojů denně každým směrem, o víkendu o 2 spoje méně). Téhle lodi se říká vapur ferry, i když to parník není. Menší přímá loď společnosti Dentur Avrasya jede 1 hodinu (6 spojů). Všechny lodě vyplouvají z přístavu Kabataş, městská staví ještě na asijské straně v přístavu Kadiköy.

Městská loď se platí kartou Istanbulkart a možná jde platit i v hotovosti, nevím. Přes Istanbulkart stála jedna jízda 3.85 TL (asi 40 Kč), lhostejno, na který ostrov jedete. Cenu lodního lístku s Dentur Avrasya neznám.

Přístav Kabataş (Kabataš) leží na evropské straně Bosporu blízko Taksimu. Dá se do něj dostat nejlépe tramvají, která předtím projíždí celé město (Zeytinburnu, Sultanahmet, Eminonu, Karaköy) a poslední úsek z Karaköy jede podél moře. Přístav Kabataš je poslední stanice tramvaje. Přístav s loďmi jedoucími na ostrovy se nachází od zastávky tramvaje kousek zpátky (při pohledu na moře se od tramvaje dejte doprava). Dentur je na druhou stranu.

Kdybyste chtěli popojíždět mezi ostrovy, musíte vždy znovu zaplatit plnou cenu lístku.

Kromě linek z evropského přístavu Kabataš na ostrovy jezdí lodě z Asijské strany, tedy z přístavů v Maltepe, Kartal nebo Bostancı. Ty jsou rychlejší, protože je to blíž. Podrobnosti ale neznám, tyto spoje jsem nevyužil. Nouzově by se daly použít a na pevnině dojet autobusem.

Büyukada

Büyukada je největší a od Istanbulu nejvzdálenější ostrov. Název znamená doslova "velký ostrov" (čte se Bujukada). Řekli jsme si, že když je největší, tak toho na něm bude nejvíc k vidění, a tak jsme vystoupili právě na Büyukadě.

Asi čtvrtinu rozlohy ostrova tvoří městečko, soustředěné na severním konci severojižně protáhlého ostrova. Městečko je plné výstavných domů, téměř až Viktoriánských, protože zde evidentně bydlí smetánka. Milé je, že je tu málo aut. Bezprostřední okolí přístavu v Büyükadě je turistický mumraj s prodejnami cetek, protože sem jezdí fakt hodně turistů, nalákaných Lonely Guidy aj. Turisté si mohou objednat koňmi tažený vůz doprostřed ostrova.

Jako největší atrakci ostrova Büyükada jsem vyhodnotil klášter sv. Jiří na jižním kopci. Ostrov se totiž skládá ze dvou zalesněných ostrovů. Na severním svahu severního ostrova je to městečko, zbytek otrova pokrývá většinou les nebo makchie. Oba kopce jsou rozdělené mělkým sedlem, ve kterém je parkoviště povozů a koní. Do sedla se dá snadno dostat pěšky. Buďto po ulici a silničce téměř podél západního břehu, nebo hezčí cestou víc kopcem, ale vedoucí lesem. V sedle se kromě parkoviště dá navštívit drahá restaurace a toaleta. Toaletu zmiňuji kvůli kočce, která toaletu hlídá. Je bílá a je vanská. To je vzácná rasa kočky, typická pro Turecko.

Ze sedla ke klášteru se dá stoupat různými cestami, ne pouze po přímé strmé silničce vydlážděné dlažebními kostkami. Doporučuji sehnat si plánek ostrova třeba openstreetmaps nebo se mrknout na satelitní fotky na Google maps. Na nic jsou cesty hezky vidět. Kromě výstupu ke klášteru se dá kopec obejít dvěma různými cestami v různých výškách (podél moře je cesta delší, spíše asfaltová a často v civilizaci, vyšší kratší okružní cesta je v přírodě a po hlíně). Kromě kláštera sv. Jiří je na vrcholu kopce také jakýsi oplocený objekt s kulatou věží. Do objektu se nám dostat nepodařilo.

Klášter sv. Jiří je takový normální křesťanský klášter. Řecký ortodoxní. Tady je to atrakce, protože klášter je v muslimské zemi (ne že by Turci ten Islám nějak zvášť žrali, ale křesťanství, které se klaní modlám a modlí se k namalovaným lidem, pro ně nádech exotiky má). Klášter je tvořen nepřístupným objektem a kostelem přístupným do 16.00. Vedle kláštera je také drahá, ale příjemná hospůdka. Souřadnice kláštera jsou 40.848802, 29.119053.

V lese kolem sedla se pasou koně. V jižní části ostrova žijí v nízké makchii bažanti. Volně pobíhající psi jsou očipovaní a hodní. Tolik k jižní části ostrova.

Na severní části ostrova nás v lese překvapil objekt s vybydlenými velkými dřevěnými domy. Jeden z domů je fakt obrovský. Rozpadá se, poletují kolem něj vrány a mohli by tu natáčet Krabata. Podle tureckého názvu se to jmenuje nějak jako staré řecké domy opuštěnců, možná sirotčinec. Domům někdo nedávno udělal novou střechu, ale ta už také padá. Areál je nepřístupný, hlídaný krutým surovým psem (soudě podle obrázku) a pasou se v něm ovce.

Vybavenost na ostrově Büyükada

V městečku kolem přístavu jsem viděl:

  • pensiony
  • půjčovny kol
  • restaurace
  • parkoviště povozů (cena dopravy viz fotku)
  • sochu Atatürka

Očekávám, že všechno bude dvakrát až třikrát dražší než normálně na pevnině. Jednak kvůli tomu, že se to musí dovážet, jednak kvůli vysoké kupní síle zdejších obyvatel a turistů. Pouze cena půjčení kol vypadala podle turecké cedule v pohodě: 10 TL za den nebo 4 TL za hodinu. Možná to byla ale jenom cena pro Turky.

Přemýšleli jsme, jestli je nějaký důvod na některý z ostrovů jet na více než jednodenní výlet. Ideální nám totiž přijde výlet z Istanbulu na jeden den. Ale i tak si dokážu jednu nebo dvě noci na ostrově představit. Hlavně u turistů, kteří mají dost peněz, nemusejí nic stíhat (např. navštívit co nejvíc míst a památek) a mají rádi klid. V uličkách na Princových ostrovech je auta fakt obtěžovat nebudou.

Ostatní ostrovy

Kınalıada (Kinaliada) znamená "ostrov barvy henny" a vztahuje se asi ke zdejší barvě zeminy. Však se tu těží měď a železo. Ve středověku časté místo exilu politiků. Většinu populace ostrova tvoří Arméni.

Heybeliada. Název odvozen od sedla (?). Námořní škola s internátem hned vedle přístavu. (Říkali jsme si, že když chce námořník utéct z internátu, musí si vzít loď. Aspoň se přitom stane námořníkem.) Na špičce je také nějaký řecký ortodoxní klášter.

Burgazada znamená pevnostní ostrov.

Vegetace ostrovů je ještě eurosibiřská, i když už například na jižním svahu Büyükady už je mediteránní. Pro botaniky by to tady mohlo být zajímavé.