Soğanlı

Soğanlı jsou dvě vesnice jižně od turistické centrální Kapadokie. Název Soğanli nějak souvisí s cibulí, čte se to [soanl'], já zjednodušeně zapisuji jako Soganli.

Turistů do Soganli jezdí relativně málo, obzvlášť když se to porovná s Goreme, které je jen asi 20 km severně. V okolí Soganli je ale podobná hustota skalních, erozních a archeologických památek jako v centrální Kapadokii, jenom to tu prostě není tak známé. A svahy jsou vyšší, skály mají ještě horní vrstvu z velmi tvrdého tufu. To vytváří stolové hory rozvrásněné hlubokými údolími. V jednom z těch údolí leží dolní a horní Soganli. Obě vesničky jsou spojené silnicí a potokem, jsou asi 3 km od sebe. Silnice je slepá, z horního Soganli to už nikam nepokračuje.

Nikam do skal ani do vesnice se neplatí vstupné, pouze u vjezdu do horní vesnice si tři výrostci hrají na mýtnou stanici. Napřed chtěli snad dvě liry na osobu a vypadali, že by i smlouvali, ale když jsem jim prostě projel, tak na ně prasklo, že nemají žádné právo peníze vybírat, a pak už se nás jenom snažili lákat do své restaurace. Ale věřím, že jim na to mýto hodně turistů skočí. Evropané jsou ostatně takoví, že když se jim řekne "zaplať", tak zaplatí. V Turecku je lepší tohle uvažování opustit.

Zajímavé lokality kolem horního Soganli jsou docela dobře značené, takže nebudu ztrácet čas jejich vypisováním a popisováním. Výborné mi přišly hlavně kostely, jsou vytesané ve skalách a mnoho jich má krásnou výzdobu.

Soğanlı je asi nejlépe dostupné po vlastní ose na kole nebo skútru (dají se půjčit v Göreme). My přijeli na vlastních kolech z Yeşilhisaru a pokračovali jsme směrem na Taşkinpaşa..