Kars

Kars je větší turecké město v severovýchodním Turecku, centrum provincie. Má bouřlivou historii už od starověku. Dnešní moderní město se striktně pravoúhlým půdorysem nechali znovu postavit v 19. století Rusové, když tuto oblast střídavě mocensky ovládali. Těžko najít jiný symbol rusko-tureckých válek 19. století než právě Kars. Po první světové válce (za Atatürka) dobyli Kars s celou provincií Turci zpátky a začlenili ji do své moderní republiky.

Já jsem se vydal do města Karsu kvůli románu Orhana Pamuka Sníh (turecky Kar, což znamená sníh). Orhan Pamuk je nejslavnější současný turecký spisovatel, dostal nobelovku za nějaký jiný svůj román. Docela dost jeho knih je přeloženo do češtiny. Mně se Sníh líbil natolik, že jsem se rozhodl Kars na své pouti Tureckem nevynechat a nakonec jsem tu ve městě i toulkami po okolí strávil asi pět dnů. Jeden celý den jsem například věnoval návštěvě opuštného středověkého arménského města Ani.

V samotném Karsu stojí za vidění hrad, staré kostely v podhradí a okolní mešity.

Turistické průvodce jako hlavní osobu pro organizaci turistického ruchu zmiňují jakéhosi Celila (čte se dželil), kterého jsem v roce 2012 překvapivě také potkal.

Zápis z deníčku začíná odjezdem z Erzurum

Autobus přeplněný, sedím na zemi na stoličce. Silnice většinou dobrá, pak místy příšerná. Povídám si taky se stavebním inženýrem, který necestuje, protože chce hodně pracovat. Potom s lékařem Kemalem, který mě pozval k sobě domů. U Kemala v Karsu jdeme na návštěvu k jinému doktrorovi (Kemal je patolog), koukáme na fotbal, basket a tlacháme. Dost příjemné. Spát asi v půl druhé. Budíček bubny, v sobotu je Den dětí, tak od rána pochodují.

23.4. sobota, Kars. Píšu zápisky doma u Kemala, zatímco dobíjím foťák.

S Kemalem jsme šli hledat hotel a informaci o způsobu, jak se dostat do Ani. V Karsu docela zmatek. Kemal mě nakonec dovedl do obchodu oděvů, dost drahých. Např. bunda 300 a 400 TL. Šel jsem pak sám hledat lepší hotel, než ten, který jsme našli. V posledním hotelu Miraç si na mě majitel zavolal Celila. Nabídka výletu do Ani za 40 TL, když se prý najdou další turisté, bude to za 30 TL. Cena hotelu díky Celilovi snížena na 20 TL za noc (z původně požadovaných 25 TL). Kervansaray nabízel taky 20 za noc.

Procházka do města a na hrad. Kupuji zimní bundu za 8 TL, docela jetou, ale teplou. Hodila se minimálně na večerní procházky. Na autobusáku zjišťuji, že zítra (v neděli) do Ani žádný spoj nejede, prý až v pondělí. Mešity a hrad normálka. Jdu i na druhý kopec s divnou sochou. Pouštění draků, focení blesků. Cestou dolů a při hledání svého hotelu zapomenutého jména děsně moknu na kost. Záchrana v masně. Celil říká, že výlet do Ani bude stát 30 TL. Večeře. Večer hází fotky na FB, zabralo to spoustu času. Ale času tu mám ještě docela dost. V neděli nejezdí dolmuše, proto do Ani jedu s Celilem. Nakonec jsme 4, takže to bude za 25.

nedělní výlet do Ani ze zápisku vynechávám

Po návratu do Karsu oběd v téže restauraci, kde jsem předtím byl na večeři. 10 TL. Povídáme. Sraz v 7 na večeři na recepci jejich hotelu. Odpoledne vlastně spím. Večeře opět v téžě restauraci. Připojili se Ben a Zoe, Američané, učitelé angličtiny v Gruzii, kteří si uděliali na víkend výlet do Turecka. Povídáme zajímavě. Večeře asi 9 TL (salát), pak ještě jdeme na sütlaç.

25.4. pondělí. Stop z Karsu do Doğubeyazitu. Výjezd dolmuşí do prvního většího městečka Digor stál 5 TL.

Shrnutí děje románu Sníh (Orhan Pamuk)

Hlavní hrdina je novinář a odjel udělat do Karsu reportáž o sebevraždách nějakých holek. Hypotetický děj se odehrává v zasněženém městě, které je na několik týdnů odříznuté od okolního světa a ve kterém zrovna převzala moc jakási revoluční garda, což je ale jenom takové pozadí příběhu. Hlavní děj se točí kolem dvou sester, které jsou hezké, novinář je zná z mládí a které mají různé revoluční přátele. Na mě nejvíce zapůsobilo vyšetřování těch původních sebevražd nějakých mladých holek - sebevraždy byly motivovány neochotou děvčat chodit do školy bez šátku. Zatímco nám se dnes jeví šátek jako symbol zpátečnického islámu, ty holky ho vnímaly opačně, totiž jako symbol politické nesvobody a státu, který z jejich pohledu podporoval negativní společenské jevy - volný sex, faleš, korupci, nesvobodu. Šátek byla naopak kulturní jistota, jakési ztělesnění starého dobrého světa, kde slovo platí a dobro vyhraje. Kniha Sníh má ještě mnoho dalších dějových rovin a je psaná tak, že se ne vždy lze s hlavním hrdinou ztotožnit, protože dělá voloviny, částečně z lásky. Celé je to navíc psáno jakoby vzpomínky, protože po těchto událostech odjel do exilu do Německa, což ho trpce vykořenilo. Hlavní postava se jmenuje Ka. Udělal jsem si paralelu s Kafkou, jehož hrdina se jmenuje K, ale patrně to nesouvisí. Jisté hrátky se slovy tam ale jsou, protože turecky slovo kar znamená sníh.

 

Popis destinací:

Stránky Turecko.org píše Dušan Janovský, Yuhů. +420 732 746 901 Kontakt.