Voda v Turecku

Tuto stránku jsem se rozhodl věnovat turecké vodě, protože voda bylo asi to, co mě v Turecku překvapilo nejvíc. Čekal jsem suchou zemi, ale bylo to nesprávné očekávání.

Voda na pití

V Turecku teče z vodovodu vždy pitná voda. V naprosté většině případů je to voda studená a chutná. Moje původní obavy pramenící ze zkušenosti s vodovodní vodou z arabských zemí byly naprosto liché. (Mimo to Turecko není arabská země.)

Voda se dá všude pít zcela bez obav. Ve vodovodní vodě nejsou žádné bakterie, a tak nehrozí ani průjmy. Vodou z vodovodu lze samozřejmě také omývat zeleninu a provádět s ní hygienu.

Voda z vodovodu se v normálních tureckých restauracích běžně podává ve velkých džbánech k jídlu, zpravidla bezplatně. Pouze v oblastech s velkým výskytem zahraničních turistů (zejm. Turecká riviéra a okolí profláknutých památek) si musíte vodu objednat, dostanete ji v plastu a pak si ji zaplatíte (aneb přeplatíte).

Kromě toho se dá koupit voda balená do plastových lahví. Ceny asi jako u nás, většinou tak za 1 liru. Doporučuji koupit si jednu nebo dvě lahve na začátku pobytu a doplňovat ji z vodovodu a z češme.

Dostal jsem zajímavý nesouhlasný mail. Jiří píše:

"Jsem na pití z kohoutku zvyklý, proto pro mě bylo velké překvapení, když se tomu Turci hrozně divili, že oni vodu z kohoutku nikdy nepijí. To ostatně dokládá i skutečnost, jak se všude ve velké míře prodává balená voda (nejčastěji 0,5 l), za směšnou cenu 0,25-0,5 liry, někde i 1 lira. I v těch nejzaprášenějších putykách mi taky vždy dávali balenou vodu. ... Na závěr ještě dodám vysvětlení od jednoho kolegy vědce, který se tím zabýval. Jejich voda ne že by nebyla pitná, standard pro úpravu může být v podstatě totožný jako tady. Ale vlivem teplejšího klimatu se je voda ve vodovodním řádu teplejší, což může způsobovat vznik nežádoucích bakterií."

Já teda tomu vysvětlení o bakteriích úplně nevěřím, protože se mi nechce věřit, že by to tamní vodohospodáři nevěděli. To se děje i u nás, že když je dlouhý vodovod, tak se tam můžou množit bakterie. Ale pokud už se něco takového stane, tak se pak voda prostě víc chloruje. Stejně tak to určitě funguje i v Turecku. Pamatujte, že jakmile voda smrdí chlorem, je bezpečná.

Češme

Çeşme znamená studánka, ale toto slovo se běžně používá pro veřejný kohoutek s vodou nebo pítko. Vodovodní kohoutky a pítka -- tedy češme -- jsou po Turecku rozmístěny velmi hustě, mnohem hustěji než například po Praze. Minimálně u každé mešity je vždy kohoutek s pitnou vodou (u mešity jsou mimochodem v obrovské většině případů také veřejné záchody), takže ve městech často vyhlížím minaret s radostným očekáváním, že si tam doplním vodu. Nepamatuji se, že bych někdy potkal mešitu, u které by nebyla češme, a to ani v nejzapadlejší vesnici.

V některých vesnicích se lze setkat s veřejným pramenem, ze kterého se normálně pije. Není to tedy vodovod, ale normálně studánka. Zda je voda pitná, poznáte hlavně podle toho, že z ní pijí místní. V odlehlejších částech Kapadokie se například běžně stává, že ke kafi dostanete džbán vody nabraný z lavóru na návsi. A ta voda je výborná.

Z běžné dostupnosti pitné vody plyne skvělá zpráva pro cestovatele: všude, kam zavítáte, je voda. Všude, kde žijí lidé, můžete vodu bezplatně nabrat (kéž by to platilo v Čechách). Není potřeba s sebou nosit velké zásoby vody, běžně stačí jedna plastová láhev na popíjení po cestě.

Turecké řeky

Z jižní polohy Turecka by se mohlo zdát, že tu řek moc nebude. Ale:

  • Malá Asie je obklopená ze všech stran teplým mořem
  • a jsou v ní vysoké hory (výšky Tater až Alp)

Z toho plyne, že v zimě na horách hodně prší a sněží. Fakt hodně. Přes léto potom voda z hor stéká a pramení do potoků a řek. Je pravda, že velkou část Turecka pokrývají pouště  a polopouště, ale řeky jsou tu překvapivě četné. Protože to mají blízko k moři, mají tyto řeky obvykle prudký spád. Toho využívají jednak zemědělci na budování závlahových systémů, jednak stavitelé přehrad s elektrárnami, ale také kanoisté a raftaři.

Hlavní turecké řeky

  • Sakarya na západě, teče v oblasti hlavního města Ankary a vlévá se do Černého moře přibližně v oblasti Istanbulu.
  • Kizilirmak (správně turecky Kızılırmak, což se čte jako k-z-l-rmak) protéká Kapadokií, dlouhým tokem odvodňuje suchou centrální oblast Malé Asie a vlévá se nakonec do Černého moře.
  • Yeşilırmak odvodňuje pontské pohoří Kaçkar směrem na západ, vlévá se do Černého moře.
  • Çoruh sbírá vodu z Kačkaru směrem na východ. Je velmi oblíbený vodáky. Vlévá se do Černého moře za hranicí Gruzie.
  • Aras je malebná řeka protékající suchou oblastí východního Turecka. Odtéká do Arménie a nakonec se tuším vlévá v Iránu do Kaspického moře.
  • Tigris se turecky jmenuje Dicle (Didžle). Pramení v oblasti pohoří centrálního Tauru, které odvodňuje směrem na jih. Protéká kolem města Diyarbakir. Odtéká přes syrské trojmezí do Iráku, kde teče přes Mosul a Baghdád k Perskému zálivu. Spolu s Eufratem vymezuje oblast starověké Mezopotámie, dnešní Irák. (Více o Eufratu a Tigridu.)
  • Eufrat, turecky zvaný Firát je vodnatější a západnější z dvojice řek Eufrat - Tigris. Odvodňuje centrální pohoří Taurus ze severu, protéká jím (tam stojí obrovská Atatürkova přehrada) a dál teče do Sýrie. Nakonec se v Iráku spojí s Tigrisem v řeku Šat al Arab a na irácko-íránských hranicích se vlévá do Perského zálivu.
  • Pro oblast Hatay je významná málo vodnatá řeka Orontes pramenící v Sýrii pod pobřežními horami. Protéká Antakyí a vlévá se do Středozemního moře.
  • Řeky Ceyhan a Seyhan odvodňují Taurus u Kilikie a vlévají se do Středozemního moře u Adany.
  • Turisté často znají řeky Manavgat a Koprülü, které z hor do Středozemního moře stékají v oblasti Turecké riviéry.
  • Do Egejského moře se vlévají menší řeky Menderes a Koca. Menderes se řecky řekne Meandros a protože v nížině hezky meandruje, dala tato řeka mezinárodní název pro meandry.


Kızılırmak v Kapadokii


Çoruh u Yusufeli


Aras v Ani


Tigris v Hasankeyfu


Eufrat, Birecik (další fotky Eufratu)


Orontes v Hatayi


Manavgat v Manavgatu


Köprülü


Meandry řeky Menderes

Jezera

Dvě velké bezodtokové oblasti Turecka jsou kolem jezer Tüz Gölü a Van. Jezero Tüz Gölü v centrální části Malé Asie je fakt děsně slané. Na jeho břehy se prakticky nelze dostat, protože žádné pevnější břehy nemá, je to jezero v solance. Další slaná jezera v menších bezodtokových oblastech (převážně v Kapadokii) často vysychají, protože sladká voda z řek a potoků je používána na zavlažování.

Jezero Van na východním okraji Turecka je méně slané. Vlastně je tak trochu "mýdlové". Voda kromě malého množství chloridu sodného obsahuje hodně uhličitanu sodného (jedlé sody) a jiných zásaditých solí, takže je alkalické. Voda se dá kategorizovat jako brakická. Jezero Van leží u stejnojmenného města Van.


Jezero Van z Vanské skály

Zavlažování

Zemědělství v Turecku je značně závislé na zavlažování. Jak už jsem zmínil, sladké vody je v Turecku hodně díky řekám. Pak už jenom zbývá tu vodu z řek a potoků dovést na pole. V druhé polovině dvacátého století se v Turecku hodně investovalo do přehrad a zavlažovacích systémů, přičemž proces zavlažování Turecka z řek zdaleka není u konce. Plánují se další přehrady, zejména na Tigrisu.

Největším zavlažovacím projektem turecké vlády je program zavlažování jihovýchodního Turecka. Do systému patří velká Atatürkova přehrada na Eufratu a další plánované přehrady. Z Atatürkovy přehrady je zavlažováno široké okolí města Şanli Urfa, kde se pěstuje hlavně obilí, bavlna a pistácie. Voda se tak dostává do polopouštních oblastí desítky až stovky kilometrů od řeky.

Vliv přehrad je pro zemědělství převážně kladný, protože zajišťují celoroční přísun vody a nějakou tu elektřinu. Negativní stránkou přehrad jsou nižší průtoky (jsou nižší o to, co si vezmou zemědělci) a zhoršení mezinárodních vztahů, hlavně se Sýrií a Irákem, protože těm voda potom na dolním toku chybí. Dalším lokálním negativem přehrad jsou jejich bezútěšné břehy padající skoro kolmo do vody v oblastech, kde dříve kolem řeky byla širá pole.

Kromě velkých zavlažovacíc systémů v Turecku často potkáte drobná zavlažovací zařízení lokálního významu, kdy si třeba jenom někdo postaví náhon, aby mu voda tekla na políčko. Dají se najít ale i důmyslnější systémy, kdy se voda rozvádí strouhami po okrajích údolí a kaskádami hrázek zavlažují pole v celém údolí. Tato zařízení jsou pravděpodobně prastará, možná fungují i pár tisíc let.