Iznik
Malé městečko kousek od Bursy. V minulosti velmi významené město Nikája, latinsky Nicaea. Dělaly se tu koncily, dobývali to tu Křižáci. Dnes je tahle malebná vesnička na břehu jezera zajímavá hlavně kvůli úžasným hradbám, které se sice místy rozpadají, ale i tak dají představu, jak zajímavé to tu muselo být.
Ubytování se dá najít mimo sezónu v asi čtyřech hotýlcích u jezera. Cena spíše vyšší (90 TL za dvoulůžkový pokoj v roce 2014, hotel Camlık). Během sezóny očekávám, že nebudou mít žádný volný pokoj, je nutno rezervovat dopředu. Asi si tu neumím představit týdenní dovolenou, na to je okolí příliš málo variabilní a služby příliš jednotvárné. Ale na dva tři dny je Iznik perfektní cíl, protože je tu krásné jezero, velmi zajímavé hradby k procházení a uvnitř hradeb perfektně fungující turecké městečko. To znamená jídelny, čajovny, obchody a řemesla.
Od 16. století Iznik prosperoval jako dodavatel fajánsových kachlíků pro Istanbul. Iznické kachlíky zdobí i Modrou mešitu v Istanbulu. V dalších stoletích keramický průmysl upadal a dnes lze v Izniku najít jen pár sporadických památek, například okachličkovanou fontánku.
Kromě hradeb je nejvýznamnější iznickou památkou Orhanova mešita, která dříve byla kostelem Svaté moudrosti, tedy Hagia Sophia. Dnes obklopená malým parkem u hlavní křižovatky. Kostel stojí od 4. století a v roce 1331 byl proměněn na mešitu. V roce 1922 byla při ústupu řeckých vojsk mešita zničena. Až v roce 2007 přistavěli Turci střechu a opravili minaret. Dnes objekt funguje znovu jako mešita, ale zároveň je muzeem. Uvnitř je vidět, jak mihráb orientovaný k Mekce změnil orientaci vnitřního prostoru, ale zdi samozřejmě zůstaly orientované na východ. GPS 40.429225, 29.720090.
Turci si nejvíce váží Zelené mešity (Yeşil Cami), která byla postavena mezi lety 1378 a 1391 na východním okraji města. Mešita se nachází v parkovém areálu s muzeem a hrobkami pašů. GPS 40.429716, 29.726905.
Antické divadlo z římského období není přístupné. Dá se jen vyfotit zpoza plotu. Objevili jsme ho po delším bloudění v jihozápadní části městečka.
Nejúžasnější jsou na Izniku hradby. Byly postaveny v byzantském období, přesnější dataci jsem nezjistil. Jsou dlouhé 5 km a většinou dvojité. Mezi oběma mohutnými hradebními zdmi vede pěšina, kterou lze použít na procházku (spíše v severní části). Čtyři mohutné brány jsou úžasnou podívanou pro milovníky architektury a kamenického umění. Velmi mi to připomínalo istanbulské Theodosiánské hradby, i když ty jsou přeci jen mohutnější. Hradby obklopují město ve tvaru pěti- nebo šestiúhelníku (situace na jihozápadě je nejasná -- hradby jsou tam klikaté a nepřístupné). Brány se jmenují Istanbulská, Lefke, Yenišehirská a Jezerní.
Jezero Iznik Gölü je sladkovodní, se slabým odtokem v západní části. Ze severu a jihu k němu přiléhají kopce. Východní břeh je rovinatý a právě na něm stojí Iznik.
Z historie Nikáje
V Nikáji se roku 190 BCE narodil astronom Hipparchos, objevitel precese zemské osy, konstruktér prvního geocentrického modelu s epicykly a spousty dalších astronomických objevů. Působil na Rhodu.
V Nikáji, která byla významným římským a později byzantským městem, se uskutečnily dva církevní koncily. První nikájský koncil byl v roce 325 vůbec prvním všecírkevním koncilem. Koncil odvrhl jako herezi Areiovo učení, které velmi zjednodušeně říká, že Ježíš byl člověk. První nikájský koncil tedy skončil závěrem, že Ježíš a jeho otec mají stejnou podstatu a Ježíš nebyl jenom člověk.
Druhý nikájský koncil (787) byl formálním potvrzením vítězství ikonodulského učení. To určovalo, že obrazy a ostatky svatých jsou posvátné a je třeba jim věnovat úctu.
Roku 1081 padlo město do rukou Seldžuckým Turkům. 1097 byla Nikája obléhána 1. křižáckou výpravou. Bylo to vůbec první vojenské střetnutí mezi Křesťany a Muslimy v rámci křižáckých tažení. Tehdy Křižáci město po dlouhém tažení dobyli a vrátili Byzantské říši.
V těžkých dobách Byzantské říše se Nikája na 60 let stala hlavním městem tak zvaného Nikájského císařství. Poté, co Křižáci během 4. křížové výpravy vyplenili v roce 1204 (křesťanský) Cařihrad a založili v něm Latinské císařství, přesídlili aspiranti trůnu do Nikáje. Ovládali odsud část západní Malé Asie. Nikájský císař Michael 8. Palaiologos dobyl Cařihrad zpět v roce 1261, čímž Nikájské císařství formálně zaniklo.
Doprava
Do Izniku se dá dostat nejlépe mikrobusem z Bursy. Jezdí přibližně jednou za hodinu. Další spoje jsou do měst Yalova a Izmit. My jsme se do Izniku dostali na kole z městečka Orhangazi na druhé straně jezera (tam jsme i s koly přijeli busem z Istanbulu).
Stránky Turecko.org píše Dušan Janovský, Yuhů. +420 732 746 901, janovsky@gmail.com, kontakt.