Národní park Dilek

Národní park Dilek, turecky Dilek Yarimadasi Milli Parki, leží na na výběžku Turecka do Egejského moře. Dilek je původně jméno tohoto poloostrova. Velmi blízko, za úzkým průlivem, je řecký ostrov Samos. Národní park Dilek je přístupný hlavně z letoviska Kuşadasi, odkud jezdí minibusy jak do parku, tak do blízké vesnice Güzelçamlı, ležící blízko za hranicemi parku.

Do parku se nejčastěji cestuje přes letovisko Kuşadası. Minibus jezdí z centrální minibusové křižovatky zhruba každou hodinu a stojí 6 TL. Další 4 TL (2010) zaplatíte řidiči, pokud se necháte provézt přímo do parku, za vstupenku. Minibus končí nad první pláží. Druhou možností je nechat se z Kuşadasi dovézt pouze do vesnice Güzelçamli a k vrátnici parku dojít asi kilometr po silnici pěšky. To doporučuju, pokud si napřed chcete v Güzelçamli nakoupit nebo prohlédnout koupací Diovu jeskyni. Je možné, že do parku jezdí i minibusy ze Söke, nevím. Ze Söke každopádně jezdí do Güzelçamlı, odkud se to dá dojít.

Hlavní atrakcí parku jsou kromě procházky kaňonem čtyři nádherné pláže. Leží všechny na severním pobřeží a spojuje je silnice procházející asi 50 metrů nad pobřežím. Na pláže často jezdí Turci na pikniky nebo na celodenní povalování. Hodně Turků také hraje na plážích frisbee nebo fotbálek. Vyrážejí ráno a vracejí se večer. Poslední autobus z parku jede ... aha, to jsem si nezapsal, no ale bylo to něco kolem šesté, takže relativně brzo. Park se totiž na noc oficiálně v půl sedmé zavírá. Prý to tam chodí i kontrolovat vojáci, ale nevím, jestli tomu mám věřit. Na stejný čas návratu nás instruovali, když jsme v parku byli na kole.

Přišlo mi, že každá další pláž je hezčí než ta předchozí. Jména pláží jsou (směrem od brány na západ) Içmeler, Aydinlik Koyu, Kavakli Burun a Karasu. Mezi plážemi se dá pohybovat jedině pěšky, vlastním autem, na kole nebo stopem, žádná oficiální pravidelná doprava tam nejezdí. (Já jsem jezdil pěšky a stopem a 4 roky později na kole.) Na každé z pláží kromě třetí jsem viděl nějakou hospůdku. Pláž Içmeler mi přišla jako relativně nejdražší (borek + cacik + chleba a čaj = 10 TL, normální je 5 TL).

Druhá polovina lidí míří do parku kvůli Kaňonu. V parku je různých údolí víc, ale tohle je největší a jediná pořádná oficiální cesta na hřeben. Chvilku vede cesta tak široká, že po ní může jet džíp, pak je spíše pro pěší, i když i na kole se teoreticky dá zvládnout. Cesta končí v sedle u vrcholu Dilek Tepesi, odkud se pak dá dojít na nejvyšší Samsun Daği. Sám jsem tímto oficiálním kaňonem jel na kole jenom asi do třetiny, takže reportáž nepodám. Ze hřebenu se dá sestoupit na jižní stranu hor, kde cesta končí ve vesnici Eski Doğanbey.

Jednou jsem si vyšlápnul z Güzelçamli bezejmenným údolím s potokem a došel jsem na hřeben o dost kilometrů víc na východ, i když se mi cesta občas docela ztrácela. Blbé bylo, že jsem se pak vracel stejnou cestou, což pravděpodobně čeká i účastníky výletu do kaňonu, pokud nepřejdou na druhou stranu hor.

Ačkoli to na mapě vypadá, že Dilek Milli Park by šel jako poloostrov prostě objet nebo přejít na jih, ve skutečnosti je to velmi obtížné. Tedy po silnici autem úplně nemožné, protože u poslední pláže silnici jednoduše zavřela armáda. Bavit se nechtějí a nikoho dál nepouštějí. Pokud jde o pěší přechod hor, průvodce Rough Guide uvádí, že to jde, a já souhlasím, ale je nutná pořádná příprava a vyrazit ráno. Dá se buďto jít tím kaňonem (vyjít fakt brzo), nebo vyrazit opačným směrem z Doğanbey (či Eski Doğanbey). Jižní okraj hor je rozhodně moc zajímavý, to je už to údolí řeky Menderes, ve kterém leží místa jako Priéne nebo Milét. Hlavně Priéne stojí za návštěvu. Úplně na pobřeží tam prý leží vesnička Karine s pozůstatky starověkého města Karina. Ale dostat se tam považuju za téměř nemožné, už protože to tam taky hodně blokuje armáda.

Já jsem měl původně v plánu vyrazit do parku na noc, ale pracovníci správy mě překecali, že to není dobrý nápad, protože v noci by v parku nikdo neměl být. No, nevím, určitě by to šlo, stačí to neřešit a držet se do nejvíc na východ nebo na jih. Dobrých míst na spaní pod širákem jsem v parku viděl spoustu.

Ještě musím vysvětlit přítomnost armády. Vojenský prostor je tu kvůli velké blízkosti řeckého ostrova Samos. Navíc vzdálenost mezi poloostrovem Dilek a Samosem je nejmenší vzdálenost po moři z Turecka do Řecka. Turecko je s Řeckem dlouhodobě znepřáteleno, takže dává logiku, aby tu armáda byla dlouhodobě nakýblovaná. A vlastně díky armádě mohl národní park vzniknout, protože se tu příroda udržela hlavně kvůli vojákům a nepřístupnosti. V posledních desetiletích má přítomnosti armády i nový důvod, protože se přes průliv snaží do EU pronikat imigranti a uprchlíci, zejména Palestinci. A protože v průlivu jsou mocné proudy a nepřátelská řecká armáda a policie (snažící se zastavit čluny a plavce ještě na moři i střelbou), hodně Palestinců při pokusu o přeplavání průlivu zemře. Tomu se turecká armáda snaží bránit a chytat uprchlíky ještě předtím, než se o plavbu pokusí. Takže se může často stát, že prostě neprojdete po cestě, která vypadá slušně, ale míří na západ.

Teď koukám, že jsem úplně zapomněl popsat přírodu, kvůli které se do parku jezdí. Ačkoli jsou na mnoha místech podrobné informační tabule o bohaté fauně, normálnímu návštěvníku se nepodaří divoká zvířata uvidět. Snad kromě prasat, které hledají odpadky v lesích za plážemi a i v lesích kolem silnic jsou ve stádech celkem častá. Turci prasata neloví a v parku se to určitě nesmí. Takže zbývají rostliny. Dilek Milli Park mi dost připomínal národní park Olimpos. Prostě borové lesy, u moře vavříny, v údolích navíc platany a spousta keřů, které neumím určit. Místy kaštanovníky, sem tam oliva. Bylin spousta, to nebudu vypisovat, projděte si kytky. Hezké to je. Pro normálního turistu sice nic omračujícího, ale pro botanického amatéra hezky vyvážené teplé vlhké lesy.