Efes

Zříceniny starého řeckého a římského města leží na západě Anatolie v provincii Izmir, pár kilometrů od Egejského moře. Efes je po Istanbulu nejnavštěvovanější místo v Turecku. Než jsem Efes poprvé navštívil, vůbec jsem si neuvědomoval, na jak významné místo se jdu podívat:

Efez byl v římské době hlavním městem provincie Asia, nejbohatší římské provincie.
V Efezu bylo středisko kultu bohyně Artemis a stál zde jeden ze sedmi divů světa, Artemidin chrám.
Nový zákon obsahuje Pavlův list Efezským. Ve Skutcích se dá najít pojednání o vzpouře Efezských stříbrotepců proti Pavlovu učení.
Mnoho křesťanů se domnívá, že zde žila Panna Marie, svatý Jan a další postavy jejich kultu.
Efes hrál velmi důležitou roli v předřímském období. Byl střediskem Iónského povstání proti Peršanům (ve stejné válce, do jaké patřila bitva u Marathonu). Vyskytuje se často v literatuře, například teď čtu Anabázi od Xenofona, která přímo v Efesu začíná.
Církevní koncil v roce 431 v Efesu zavrhnul nestoriánskou herezi, šlo vlastně o první rozdělení křesťanské církve.
Herakleitos z Efesu nevstoupil dvakrát do téže řeky.

Komu něco z toho něco říká, má romantický důvod se jít do Efesu podívat. Komu je tohle všechno fuk, může v Efesu obdivovat aspoň vykopané památky. Ty sice nejsou tak omračující nebo jedinečné, ale za okouknutí stojí.

Umístění zajímavostí v Efezu - Hlavní areál - Svatý Pavel - Artemidin chrám - Jeskyně sedmispáčů - GPSky - Doprava do Efezu

Promiňte mi nejednotnost v zápisu jména. Potkal jsem mnoho tvarů, kterými je Efes označován: Efez, Efesos, Efezus, Ephesos, Ephesus, Έφεσος atd. Turci nejčastěji zapisují Efes, Angličané Ephesus a česky je asi správně Efez.

Umístění zajímavostí v Efezu

Památky v Efezu jsou rozprostřeny na celkem velikém území. Doporučuji prostudovat si i okolí města Selçuk, které je asi jen 1 km daleko.

Jenom malou část ze zajímavého území tvoří oplocená část, do které se platí vstupné (40 TL 2016, ještě v 2010 20 TL). V této části se nachází hlavní památky, divadla, knihovna atd.
Mimo oplocenou část se nachází Jeskyně sedmispáčů,
velká část helénských hradeb,
gymnasion a stadion nad severním parkovištěm.
Dům Panny Marie kus na jih.
Dále na východ leží u Selçuku zbytky Artemidina chrámu, kousek od mešity Isa Beye
a další památky (hrad Sv. Jana, mešity, turecké lázně), které se chápou, jako že už patří k městu Selçuk.

Z toho vyplývá, že na detailní prohlídku Efesu dvě hodiny nestačí. Kdo si ale chce v davu turistů prohlédnout jenom hlavní areál, ten by to za hodinu až dvě stihnout mohl.

Hlavní areál

Cestovky obvykle zajíždějí svými autobusy k jižní bráně. Zde návštěvníci zaplatí vstupné a procházejí areálem k bráně severní, kde na ně zase autobusy čekají (mezitím si přejedou). Jde to ale projít i opačně, od severní brány k jižní. Vstupné do areálu je celkem vysoké: 20 TL (asi 250 Kč) a těžko říct, zda se vyplatí. Chudým studentům bych to platit nedoporučoval, protože uvnitř nic tak dechberoucího není. Koukal jsem, že asi 30 metrů od severní brány by se dalo do areálu vejít vchodem pro dělníky, kteří opravují amfiteátr, takže kdo má českou náturu, může se tudy platbě vyhnout, ale nedoporučuju to.

Kdo chce pochopit dispozici vykopávek, měl by si uvědomit tři věci:

V minulosti ležel Efes na pobřeží. Mořská mělčina se během věků zanesla naplaveninami, a tak ztratil Efes význam, který měl díky své přístavní poloze. Co je dnes rovná nížina, bývalo tehdy moře.
Většina území s památkami není vykopaná. Vykopány byly pouze největší stavby a malá část obytných domů. Obrovskou část efezského areálu tedy pokrývá tráva, pod kterou jsou ještě zbytky domů a chrámů čekajících na vykopání a průzkum. V jednadvacátém století se to evidentně nestihne.
Poloha města se už ve starověku několikrát změnila, když se stále snažilo posunout k ustupujícímu moři. Nynější vykopávky už zdaleka nejsou na místě první řecké (iónské) kolonizace z 11. století př.n.l.

Ve hlavním areálu, když to beru od jižní brány, jsou k vidění tyto věci:

horní Agora, prostranství obklopené zbytky různých staveb, např.
Variovy lázně,
Odeon (menší divadlo)
Dominiciánův chrám
Herkulova brána.
Dál pokračuje tak zvaná Cesta Kuretů, mírně se svažující ulice obklopená zbytky vykopaných domů. Svažuje se dolů k bývalému přístavu.
Podél cesty Kuretů se dá různě motat mezi vykopanými chrámy a terasovými domy. Průvodci tu nejraději ukazují latríny a nevěstinec.
Část terasovitých domů je vykopána a zastřešena, tam se platí další vstupné.
Dole je Celsova knihovna,
nepřístupný spodní agora se Searpidovým chrámem,
obrovské divadlo, amfiteátr, částečně přístupný,
Arkádová cesta (z větší části nepřístupná)
nepřístupný přístav
kostel Panny Marie.

Když jdete s průvodcem, tak se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Já jsem šel proti proudu turistů, a tak jsem měl možnost slyšet povídání mnoha různých průvodců. Jsou mezi nimi obrovské rozdíly. Někteří si vymýšlejí, až hanba. U jiných jsem měl pocit, že jsou velmi fundovaní, jeden z nich se dokonce podílí na řízení vykopávek. Ale nevím, co poradit k výběru průvodce. Jedete-li skupinově, prostě budete mít štěstí, nebo smůlu.

Jeden z vykopaných domů je pokládán za nevěstinec. Byl takto identifikován podle vzdálené dlaždice s vyrytým otiskem nohy a nalezených falických sošek. Vůbec tomu nevěřím, ale průvodci tuhle báchorku říkají hrozně rádi (podle mě byl onen dům prádelna). Mezi další nesmyslné průpovídky průvodců patří tvrzení, že se na latrínách dělala vysoká politika. Také jsem viděl ruského průvodce, který u zdi utrhnul lístek drmku (rod vitex) a vydával ho za plané konopí, které že prý Řekové kouřili. Prostě taková průvodcovská latina.

Za zmínku stojí Celsova knihovna. Byla vykopána nejdříve, tuším někdy koncem 19. století, a hodně se restaurovala. Dneska už se restaurování takhle moc nedělá. Tehdy knihovnu doslova dostavovali, vztyčili ji do původní výšky. Je to vidět na mnoha kvádrech, které jsou od vidění nové a jsou opatřené vytesanými německými nápisy (z dnešního hlediska pusté barbarství, ale v té době asi norma). Vykopávky prováděli nějací Rakušané. Kromě nápisů vytesaných na zdech jsou uvnitř pověšené četné informační cedule o vykopávkách a restaurování. Jsou pouze v němčině. Knihovna byla původně postavena kolem roku 115. Sochy v průčelí zobrazují čtyři ctnosti vzdělanosti. V knihovně byly uloženy svitky, které shořely při drancování města Góty roku 262.

Cesta Kuretů odvozuje své jméno podle jména kněží z chrámu Artemis Efezské. Kolem cesty jsou iónské sloupy, vztyčené pravděpodobně druhotně při vykopávkách.

Velký amfiteátr sice vizuálně dominuje, ale jinak mi nepřišel ničím zajímavý. Je na něm poznat, že je římský, ale třeba jevištní část má zachovanou špatně (např. v porovnání s divadlem v Aspendosu úplně mizerně). Za zmínku stojí snad jen jeho obrovitost, větší divadlo jsem určitě neviděl ani v Řecku, ani v Turecku. Zrovna (psáno 2010) se na amfiteátru pracuje.

Určitě neudělejte stejnou chybu jako já -- minul jsem muzeum písemnictví, které má být kdesi v přízemí Domicianova chrámu u horní Agory. Jestli jste tam někdo byl, tak mi prosím napište nebo pošlete fotky.

Nejzajímavější mi v Efesu přišly vykopané terasovité domy. Leží v jižním svahu u cesty Kuretů a jsou zastřešené mohutnou konstrukcí. Mezi vykopanými domy se turisté mohou pohybovat na kovovém chodníku. Uchvátila mě preciznost staveb a vykopané dlažby. Některé mozaiky jsou tak hezké, že se dnes podobné nevidí. Na vykopaných stěnách byly restaurovány nástěné malby (taky dost slušné). Do zastřešeného areálu se platí extra vstupné 15 TL. To už mi přišlo jako moc silné kafe (když připočítám vstupné do celého areálu, tak už bych za vstupné zaplatil přes čtyři stovky), a tak jsem se do zastřešeného areálu vydal v protisměru. Prostě jsem prošel po schodišti kolem cedulky GIRILMEZ NO ACCESS (nejsem totiž Girilmez) a už jsem tam byl. Pak stačilo vrátit se stejnou cestou. Na druhou stranu chápu, proč tam vybírají vstupné. Kdyby jim tam totiž vlezly ty davy turistů, kteří Efes navštěvují, tak se na ty chodníky prostě nevejdou.

Před severním východem se vyplatí odbočit doleva a po polní cestě dojít ke kostelu svaté Panny Marie. Kostel je zvláštní, hlavně mě v něm zaujala křtitelnice (baptistérium) s malým bazénkem. V kostele je cedulka z návštěvy papeže Pavla šestého v roce 1967, kdy zde celebroval masovou mši. Efes dále navštívil Jan Pavel druhý v roce 1979 a Benedikt šestnáctý v roce 2006. Podle legendy totiž v Efesu dožila Panna Marie spolu s Janem Evangelistou. Kromě tohoto kostela mají katolíci v Efesu ještě jedno poutní místo daleko na jih od hlavního areálu, kterému říkají Dům Panny Marie a ve kterém prý žila. Tam jsem nebyl (cestu do kopce jsem na kole vzdal v půlce, je to moc vysoko), ale viděl jsem prodavače prodávat jeho zmenšeniny a sošky Panny Marie. Tak aspoň stříbrotepci nepřijdou o živobytí.

Svatý Pavel

Ještě dál na západ by v hlavním areálu měla být polorozbořená věž nazývaná věž Svatého Pavla. Ale neobjevil jsem, jak se k ní dostat, asi je nepřístupná. Svatý Pavel v Efezu zavedl křest Duchem svatým a po dva roky evangelizoval, ale pak se po vzpouře stříbrotepců raději vytratil. Kniha Skutků (v ekumenickém překladu) o tom píše:

V té době došlo k velikému pobouření kvůli tomu [Pavlovu] učení. Nějaký Demetrios, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům, svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci, a řekl jim: "Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové. Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět." Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: "Veliká je efezská Artemis!" Pobouření se rozšířilo na celé město.

Kromě příhody ze Skutků obsahuje Nový zákon celou Pavlovu epištolu Efezským. Kromě svatého Pavla v Efezu údajně žil i Jan evangelista.

Artemidin chrám

Čímž se dostávám k chrámu bohyně Artemis. Leží mimo hlavní areál Efesu a je blíž městu Selçuk. Je blíž k severnímu vchodu do Efesu. Artemidin chrám popisuji na samostatné stránce.

Artemidin chrám v Efesu

Jeskyně sedmispáčů

Jeskyně není daleko od hlavního areálu Efesu a dalo by se tam i dojít, je asi 1 km od severního vstupu, na druhé straně kopce. Systém katakomb, který se na jeskyni napojuje, není přístupný. Jeskyně se jmenuje podle legendárních křesťanů, kteří prý byli do jeskyně zazděni, usnuli a po dvou stech letech se při zemětřesení probudili. Načež umřeli, byli v jeskyni pochováni a postavili jim kostel.

Do jeskyně není přístup a zbytky budov, obklopující její ústí, jsou k vidění jenom přes plot. I tak se sem ale sjíždí hodně turistů, takže je kousek pod kopcem vybudováno kapacitní parkoviště. Kolem jsou restaurace a prodejci cetek.

Jeskyně Sedmispáčů

GPSky

Severní brána do areálu 37.943463, 27.341527

Jižní brána do areálu 37.935724, 27.345753

Megalomanská socha panny Marie 37.930951, 27.344826

Dům panny Marie 37.912596, 27.332598

Jeskyně sedmispáčů 37.943731, 27.354007

Chrám bohyně Artemis (div světa) 37.949624, 27.364013

Doprava do Efezu

Efes leží blízko města Selçuk (čte se selčuk), takže je potřeba dostat se do Selçuku. To je naštěstí snadné, protože kromě četných minibusů Selçukem prochází i vlaková trať z Izmiru do Aydinu a dál do Denizli. Minibusem se dá do Selçuku dostat z Izmiru, Söke nebo z Kuşadasi.

Potom je trochu horší dostat se ze Selçuku do Efesu. Pěšky se to dá, jsou to asi 4 km k jižnímu vstupu nebo 3 km k severnímu, ale je to otrava. Možná by byl dobrý nápad jít kolem mešity Isa Beye, Artemidina chrámu a Jeskyně sedmispáčů k severnímu vchodu. Nebo lze využít předražených taxíků, které vyvolávaly cenu 20 TL za jednu cestu, ale možná by to šlo usmlouvat níž. Na stejné trase jezdí koňské spřežení se stejnou cenou. Já jsem jel od jižního vchodu stopem.

K severnímu vstupu do areálu se dá dostat i minibusem jedoucím na lince z Kuşadasi. Stačí požádat o Efes a kousek za letištěm vystoupit na křižovatce asi 500 metrů od severního vchodu.

Ubytování lze nejblíže najít v Selçuku.

Zde bývalo moře.