Lýkijská stezka

Lýkijská stezka (turecky Likya Yolu) je značená dálková turistická trasa v Turecku. Jedna ze tří značených tras, z nich nejstarší. Prochází oblastí jižního Turecka, které je známé jako Tyrkysové pobřeží. Je unikátní vysokou koncentrací antických památek - hradů, hrobek, sarkofágů a úžasnými výhledy na neuvěřitelně čisté moře.

V Turecku nejsou turistické trasy běžné. Tato funguje asi od roku 2000, kdy ji založila nějaká Britka. Musela být hustá a šílená, když dokázala vyznačit trasu a přimět turecké úřady, aby stezku uznali za oficiální.

Infrastruktura se pomalu stezce přizpůsobuje. Hotýlků, které lze náhodou objevit po cestě, je od roku víc a víc. V Kaši hodně hoteliérů na Lýkijsou stezku vysloveně sází. Masivní turistika pohltila hezká místa už kolem Olimposu a Çıralı, ale pravděpodobně nezávisle na tom, že projde pár lidí po turistické stezce. V Kemeru nebo Tekirova už je to výrazně masovka, ruští turisté a tak. Stačí ale odejít do lesa a tam už je klid.

Značení cesty se dělá pomocí barevných fleků na kamenech. Obvykle jsou dvojbarevné. Případné zatočení pruhů znamená, že stezka bude brzo prudce zatáčet. Červené X na kameni znamená, že tudy to nevede.

Ubytování pod střechou lze tedy najít relativně snadno. Trochu horší je to s kempováním. Oficiální kempy jsou cestou asi jenom dva. Určitě se dá spát na divoko, ale půda je často kamenitá a najít rovnou trávu v některých místech prostě nejde.

Kdo jde v létě, měl by si vzít hodně vody. Ačkoli v každé civilizaci a často i mimo ni lze nalézt bohaté zdroje pitné vody (češme), občas jsou úseky úplně bez zdrojů vody.

Věřím, že se najdou šílenci, kteří budou chtít ujít stezku celou, ale je to dohromady asi 400 nebo 500 km. Spíše doporučuji vytipovat si zajímavé úseky a projít si ty. Překvapivě dobře se na to hodí mapy.cz od Seznamu, které na turistickém podkladu stezku dobře kreslí.

Obce na Lýkijské stezce

Stezka na západě startuje u Fethiye z místa Ölüdeniz. Zcela nelogicky startuje směrem na severozápad, když stoupá do Kayaköy, což je velmi podivné místo - opuštěná vesnice se stovkami rozpadlých domků (pravděpodobně důsledek vysídlování Řeků v roce 1923).

Po kopcích se prochází přes Ovacik stezkou do obce Faralya u údolí Motýlů (do údolí se dá sestoupit odbočkou a pak se na cestu vrátit). Přes Uzunyurt a Kabak ještě vede z Fetyhiye cesta, dál už je divočina.

Alınca, Gey, Bel, Belceğiz a Gavurağılı jsou odlehlé vesničky v jihozápadním cípu světa. Dá se v nich sehnat ubytování a občas něco k jídlu.

Pydnee je zřícenina už zase v nížině. Nížinou se jde přes Letoon, Kumluova na Xanthos a Kınık. Pak zase do kopců na Üzümlü a dolů do městečka Kalkan (u moře).

Z Kalkanu do Kaše se jde opět horami přes Bezirgan, Gökceören. Zajímavé mají být ruiny města Phellos a vesnice Pınarbaşı, Çukurbağ a prudce dolů do města Kaş (zase u moře).

Z Kaše je civilizačně asi nejodlehlejší úsek přes Boğazcık, Üçagiz (u moře) a Gökkaya do Demre.

Z Demre do Finike je to opět hodně přes hory, i když jsou obě tato místa u moře.

Úsek z Finike na pláž u Kumluca stezka nevede, ale dá se přejet stopem nebo desítkami minibusů.

Národním parkem Olympos přes Karaöz, Adrasan, Olympos a Çıralı

A pak se rozdvojuje. Buďto horami přes Chiméru, Beycik a Gedelme, nebo blíž pobřeží přes Tekirova a Kemer nakonec taky do hor.

Konec (nebo začátek) je v Hisarçandır.

Doprava na Lýkijské stezce

Většinu trasy pokrývá autobus AK03 jezdící z Antalye přes Kemer, Tekirovu, Finike, Demre, Kaš a Kalkan až do Kınık u Xanthosu. Je to pomalý couravý bus (někdy velký, jindy malý), celou trasu jede 2 a půl hodiny. Jezdí skoro každou hodinu, takže na pohodu. Občas bývá plný, pak je potřeba počkat na jiný.

Osobně jsem projel tenhle cíp světa třikrát. Jednou na kole východní oblast kolem Kemeru, jednou celé půjčeným autem a jednou pěšky a stopem. Takže ten autobus jsem použil asi jednou na úsek někde u Finike.

Místa dál od silnice obvykle dopravně obsloužená nejsou. Problém můžete mít u moře v Çıralı, na západním úseku Ölüdeniz - Kabak a na horách asi všude. Kam vedou cesty, tam jezdí auta, takže se to dá dost dobře jezdit stopem. Například do Adrasan jsme stopovali asi tři minuty a od moře v Çıralı na silnici jsme mávli náhodně na první auto a jeli jsme až do Antalye. V Turecku celkem klasika.

Jednou jsem jel autobusem z Antalye do Fethiye. Byla to dlouhá cesta přes hory, moc si z toho kromě spánku nepamatuju. Ale ty autobusy tam jezdí. Jako všechny autobusy z Antalye začínají v Antalyi na hlavním autobusovém nádraží Otogar (případně Yeni Otogar nebo Antalya Otobüs Terminalı).

U Kemeru se taky dá využít lanovka na výjezd do hor.

Doprava na Lýkijskou stezku

Hlavní blízké letiště je Antalya, kam běžně létají spoje z celé Evropy včetně Prahy. Podrobnosti o dopravě v Antalyi probírám na stránce o Antalyi, ale zjednodušeně řečeno se sedne na tramvaj T1A, dojede se na autobusové nádraží a pak autobusem do místa, kde chcete vystartovat.

 

Turecko > Tyrkysové pobřeží > Lýkijská stezka

Popis destinací:

 

Stránky Turecko.org píše Dušan Janovský, Yuhů. +420 732 746 901, janovsky@gmail.com, kontakt.