Lýkijská stezka

Značená dálková turistická trasa v Turecku. Jedna ze tří, z nich nejstarší. Prochází oblastí jižního Turecka, které je známé jako Tyrkysové pobřeží. Je unikátní vysokou koncentrací antických památek - hradů, hrobek, sarkofágů a úžasnými výhledy na neuvěřitelně čisté moře.

V Turecku nejsou turistické trasy běžné. Tato funguje asi od roku 2000, kdy ji založila nějaká Britka. Musela být hustá a šílená, když dokázala vyznačit trasu a přimět turecké úřady, aby stezku uznali za oficiální.

Infrastruktura se pomalu stezce přizpůsobuje. Hotýlků, které lze náhodou objevit po cestě, je od roku víc a víc. V Kaši hodně hoteliérů na Lýkijsou stezku vysloveně sází. Masivní turistika pohltila hezká místa už kolem Olimposu a Çıralı, ale pravděpodobně nezávisle na tom, že projde pár lidí po turistické stezce. V Kemeru nebo Tekirova už je to výrazně masovka, ruští turisté a tak. Stačí ale odejít do lesa a tam už je klid.

Značení cesty se dělá pomocí barevných fleků na kamenech. Obvykle jsou dvojbarevné. Případné zatočení pruhů znamená, že stezka bude brzo prudce zatáčet. Červené X na kameni znamená, že tudy to nevede.

Ubytování pod střechou lze tedy najít relativně snadno. Trochu horší je to s kempováním. Oficiální kempy jsou cestou asi jenom dva. Určitě se dá spát na divoko, ale půda je často kamenitá a najít rovnou trávu v některých místech prostě nejde.

Kdo jde v létě, měl by si vzít hodně vody. Ačkoli v každé civilizaci a často i mimo ni lze nalézt bohaté zdroje pitné vody (češme), občas jsou úseky úplně bez zdrojů vody.

Věřím, že se najdou šílenci, kteří budou chtít ujít stezku celou, ale je to dohromady asi 400 nebo 500 km. Spíše doporučuji vytipovat si zajímavé úseky a projít si ty. Překvapivě dobře se na to hodí mapy.cz od Seznamu, které na turistickém podkladu stezku dobře kreslí.

Obce na stezce

Stezka na západě startuje u Fethiye z místa Ölüdeniz. Zcela nelogicky startuje směrem na severozápad, když stoupá do Kayaköy, což je velmi podivné místo - opuštěná vesnice se stovkami rozpadlých domků (pravděpodobně důsledek vysídlování Řeků v roce 1923).

Po kopcích se prochází přes Ovacik stezkou do obce Faralya u údolí Motýlů (do údolí se dá sestoupit odbočkou a pak se na cestu vrátit). Přes Uzunyurt a Kabak ještě vede z Fetyhiye cesta, dál už je divočina.

Alınca, Gey, Bel, Belceğiz a Gavurağılı jsou odlehlé vesničky v jihozápadním cípu světa. Dá se v nich sehnat ubytování a občas něco k jídlu.

Pydnee je zřícenina už zase v nížině. Nížinou se jde přes Letoon, Kumluova na Xanthos a Kınık. Pak zase do kopců na Üzümlü a dolů do městečka Kalkan (u moře).

Z Kalkanu do Kaše se jde opět horami přes Bezirgan, Gökceören. Zajímavé mají být ruiny města Phellos a vesnice Pınarbaşı, Çukurbağ a prudce dolů do města Kaş (zase u moře).

Z Kaše je civilizačně asi nejodlehlejší úsek přes Boğazcık, Üçagiz (u moře) a Gökkaya do Demre.

Z Demre do Finike je to opět hodně přes hory, i když jsou obě tato místa u moře.

Úsek z Finike na pláž u Kumluca stezka nevede, ale dá se přejet stopem nebo desítkami minibusů.

Národním parkem Olympos přes Karaöz, Adrasan, Olympos a Çıralı

A pak se rozdvojuje. Buďto horami přes Chiméru, Beycik a Gedelme, nebo blíž pobřeží přes Tekirova a Kemer nakonec taky do hor.

Konec (nebo začátek) je v Hisarçandır.

 

 

Turecko > Tyrkysové pobřeží > Lýkijská stezka