Doprava v Istanbulu

V Istanbulu jezdí:

  • metro a tramvaje
  • autobusy
  • trajekty přes vodu
  • vlaky
  • a samozřejmě auta a taxíky.

Obecné údaje o tom, jak funguje doprava v Turecku, mám na samostatné stránce. Tam také popisuji nástupiště istanbulských tramvají.

Nic jako Idos v Istanbulu nemají, ale centrální stránka istanbulských autobusů a metra je http://www.iett.gov.tr. Hledat na ní neumím.

Lítačka a žetony

Tarify jsou v Istanbulu nepřestupné. Platí se vždy za jednu cestu. Proto se vyplatí naplánovat cestu s co nejmenším počtem přestupů. Není to tedy např. jako v Praze, kde se platí za čas jízdy. V Istanbulu se platí za počet jízd. Dá se platit buď lítačkou (šalinkartou), která se jmenuje Istanbulkart, nebo se kupují žetony.

Žetony vycházejí téměř dvojnásobně dráž než Istanbulkarta.

Jedna cesta stojí přes Istanbulkartu přibližně 2,15 TL, což je asi 21 Kč (jaro 2015). Žeton 4 TL. Záleží ale na tom, do čeho se nastupuje. Něco může stát méně i více, ale točí se to kolem té dvacky. Naopak nezáleží na tom, kde vystoupíte. Prostě už jste zaplatili a můžete jet až na konec. Při přestupu zaplatíte znovu.

Istanbulkart

Elektronická RDIF kartička na hromadnou dopravu už má větší uplatnění než žetony. (Zaváděla se roku 2013.) Karta Istanbulkart se pořizuje za 10 TL v automatu na letišti nebo za 8 TL v běžných obchodech. Karta se dobíjí v automatech. Říká se jí také Akbil.

Istanbulkart je platná pro cesty všemi prostředky. Tedy metrem, autobusem, tramvajemi, vlakem a na většinou lodí. Dokonce se na ni dá jet na Princovy ostrovy.

Istanbulkart se používá pro průchod turniketem na nástupiště metra nebo tramvaje. Karta se přiloží k displayi, pípne to, na displayi se objeví cena a odečte se od zůstatku. Podobně je to při nástupu do autobusu. Prochází se kolem řidiče a kartou se před ním pípne.

První pípnutí stojí kolem 2,50, ale další pípnutí v následujících 2 hodinách jsou asi za polovinu.

Více lidí může sdílet jednu kartu! To je velmi užitečné. Prostě si kartu při průchodu turniketem podáváme dozadu. Neplatí pak pro ně ale ta sleva za další pípnutí v následujících 2 hodinách.

Jakmile zůstatek klesne, je třeba kartu dobít. Istanbulkart se dobíjí v automatech, které jsou k tomu určené:

  1. karta se položí na automat do jasně vyhrazené oblasti
  2. na displeji se objeví současný zůstatek na kartě
  3. do automatu se vloží bankovky nebo nahází mince
  4. objeví se nový zůstatek na kartě
  5. hotovo, kartu si můžu zase vzít.

Doporučuji pořídit si Istanbulkart hned na letišti. V roce 2015 se dala koupit v automatu před vstupem do metra vpravo, krajní automat úplně vlevo. Hned vedlejší automat je na dobíjení. Automat přijímá papírové turecké liry, které můžete opodál vybrat z bankomatů. Jestliže jedete jenom na autobusové nádraží nebo víte, že pojedete hned zpátky, vyplatí se koupit si žetony a istanbulkartu nepořizovat. Istanbulkarta se vyplácí už od šesté jízdy (včetně přestupů a počítejte to dohromady na skupinu, která bude kartu sdílet). Vrátit kartu a dostat zpět její pořizovací cenu jsem nezkoušel. Možná to jde, nevím. Případně ji můžete prodat v Praze mně.

Žetony

Kdo nechce mít İstanbulkart, používá žetony. Kupují se v automatu a házejí se do turniketů. Vycházejí přibližně dvakrát dráž než cestování na Istanbulkart.

Na jaře 2015 stál jeden žeton 4 turecké liry (asi 40 Kč) a je možné, že se bude zdražovat (na jaře 2008 stál 1,3 TL, na jaře 2010 1,50TL a v roce 2011 2TL). Pro každý přestup je potřeba nový žeton, takže například z letiště do centra to vyjde asi na 80 Kč. Žetony jsou stejné pro metra i pro tramvaje. Žetony se kupují v automatech u vstupu do metra. Automaty akceptují i bankovky. Lodě mají žetony odlišné.

Istanbulské metro a tramvaje

V roce 2015 je v Istanbulu asi 7 linek metra, podle toho, jak se to počítá. Když jsem začínal do Turecka jezdit, bývala jenom jedna linka (červená). Teď už dokonce jedna linka vede i pod Bosporem do Asie. Staví to rychle a je pravděpodobné, že až budete číst tento list, bude istanbulské metro ještě postavenější. Mrkněte se na aktuální plánek nebo na jeho fotku.

Na plánku jsou kromě metra vyznačeny i tramvajové linky. Je jich tak málo, že se tam vejdou. Fungují velmi podobně jako metro. Na zastávky se vchází přes turniket a mají i stejné tarify.

Cestování metrem s jízdním kolem je v Istanbulu povoleno mimo ranní a odpolední špičku. Za kolo se platí zvlášť jako za dalšího cestujícího. Jeli jsme s dvěma koly metrem z centra na letiště a nenastal žádný problém. Ale měli jsme štěstí, že jsme nastoupili před třetí hodinou odpoledne, kdy špička oficiálně začíná.

Autobusy

Istanbulské městské autobusy jsou velmi podobné našim. Platí se Istanbulkartou při nástupu tak, že se karta přiloží k terminálu vedle řidiče.

Nepodařilo se mi sehnat žádný plánek nebo seznam istanbulských autobusů. Je to celkem paradoxní, protože se mi zdá, že autobusy v Istanbulu tvoří hlavní prostředek veřejné dopravy.

Číslování autobusů je zvláštní. Je tvořeno dvoucifernou číslicí a písmenem. Písmeno v tom musí hrát nějakou roli, protože v Istanbulu je určitě více než 100 autobusových linek. Nepodařilo se mi ale odhalit žádný systém, který by písmenka vysvětloval.

Trajekty přes vodu

Lodě plní v Istanbulu velkou část role veřejné hromadné dopravy. Jezdí hlavně mezi Asií a Evropou (nejvíc asi na lince Üsküdar - Eminönü), ale také například do Beşiktaş, Harem a jeden zastávkový spoj šněruje zátoku Zlatý roh a končí až v Eyüpu. To doporučuji na svezení, protože je to taková příjemná plavba velkoměstem pod různými mosty. Také doporučuji svezení na druhou stranu Bosporu. Moc hezký výlet trajektem je také na Princovy ostrovy.

Lodě jsou prostorné, mají hodně míst na sezení v zavřeném prostoru, ale dá se sedět i na palubě. Během plavby pikolík roznáší čaj za 0,5 TL (asi 6 Kč).

Trajekty se pravděpodobně platí istanbulkartou. Dokud byly žetony, tak se žetony na trajekt lišily od žetonu na metro či tramvaj (lodě asi provozuje vydává jiná společnost). Žeton v roce 2010 stával 1,50 TL. Podrobné jízdní řády trajektů jsou vyvěšené v každém nástupním přístavu.

Kromě pravidelných linek existují také výletní společnosti, které se specializují na plavbu Bosporem. Lístek na takovouhle tříhodinovou parádu stojí dole v přístavu 9 TL, ale běžně se po městě prodává i za 40 nebo víc (překupníci musejí vydělat).

Doprava na autobusová nádraží

Na evropský otogar (hlavní autobusové nádraží) se jede přímo po červené lince metra. To je ta linka mezi stanicí Yenikapı a letištěm. Stanice metra se jmenuje Otogar (náhodou zde také začíná odbočka metra). Cesta trvá asi 25 minut. Z tohoto autobusáku, kterému se také říká Esenler, startují mnohé důležité spoje, ale často pak jedou ještě na nějaký méně důležitý istanbulský autobusák, například na Harem.

Na asijský otogar Harem je lepší dojet trajektem, protože je za průlivem v asijské části. Trajekty odjíždějí ze přístavu Eminonu, což je zároveň zastávka na černé lince. Odsud odjíždějí autobusy na východ a jihovýchod, tedy např. do Ankary nebo Bursy.

Vlaky

O vlacích toho vím velmi málo:

  • Z Istanbulu se dá dobře vlakem jet do Ankary a do Konye. Jezdí i noční vlaky.
  • Existuje železnice pod Bosporem spojující Evropu a Asii.
  • Při hledání spojení je nutné rozlišit, jestli jedete na evropskou, nebo asijskou stranu. Nádraží na evropské části se jmenuje Sirkeci a na asijské Haydarpaşa.

Autem

Autem jsem v Istanbulu nebyl, tak jenom zmíním, že je to docela divočina. Sám bych si sem asi netroufnul. Dva dny jsem jezdil po Istanbulu na kole a jednou mě přitom smetlo couvající auto (stále žiju), tak už tam na kole nejezdím. Podobná ruleta je parkování. V centru prakticky zaprakovat nejde. Turci se s auty vydávají i do nejužších uliček. Umějí docela dobře točit volantem a couvat, protože bez této schopnosti by nikam nedojeli.

Za přejezd mostu přes Bospor se platí dálniční mýtné. Výši neznám.

Z letiště do centra

Informace o tom, jak se do centra dostat z letiště Atatürk Havalimanı a z letiště Sabiha Gokcen, případně z letiště na letiště, jsem přesunul na stránku doprava z letiště do centra Istanbulu.

Turecko > Istanbul > Doprava